Jak na zisk z pronájmu
Výnosy z pronájmu jsou u standardních rezidenčních nemovitostí dlouhodobě stabilní. Výkyvy nejsou tak silné jako například u kupních cen a my se můžeme vcelku spolehnout, že výnos z nemovitosti při případné krizi poklesne jen mírně. Ani inflace se nemusíme bát, protože nájmy můžeme dlouhodobě zvyšovat tak, aby jejich reálná cena zůstávala stejná. Většinu nemovitostí je možné financovat hypotečním úvěrem. Z vlastních prostředků musíme investovat pouze menší část kupní ceny hotovostí. Banky poskytují hypotéku na odhadní cenu nemovitosti, nikoliv na kupní. To pro nás znamená, že čím více pod odhadní cenou dokážeme nemovitost koupit, tím méně peněz pak musíme vynaložit ze svých prostředků.
Jedním ze zásadních „proti“ byznysu s nemovitostmi, třeba v porovnání s obchodováním s akciemi nebo komoditami, je nutnost nemovitost opravovat a spravovat – starat se o ni a o její nájemce. Výnos z ní by proto měl být minimálně tak vysoký, jako poskytují dividendové akcie (spíše ale vyšší), a určitě mnohem vyšší než úroky v bankách. Jaká je však ta „nejnižší míra zajímavé výnosnosti“? Stejně jako kdekoliv jinde i zde existuje několik různých pohledů a strategií.
Berňák číhá všude, investování do nemovitostí není výjimkou. Převod nemovitosti, její dlouhodobé držení, výnos z nájmu, prodej se ziskem – vše podléhá zdanění. Základní orientace v daních nám umožní rozhodnout se pro nejlepší ze tří možností: platit méně, platit víc a platit navíc penále. Základem daně jsou zde příjmy z pronájmu snížené o výdaje, vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení. Do příjmů z pronájmu se nezahrnují náklady na bydlení. Pokud se rozhodneme pro paušální stanovení výdajů, můžeme si ze svých příjmů odečíst 30 procent, pak si již však nemůžeme daňový základ snížit o žádné skutečně prokazatelné výdaje.